Válka

Krátká série drablů napsaná během DMD 2022.

S námahou...

pro Triumvirát - květen 2020




S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Vzhlédl. Ve své majestátnosti se před ním tyčil kopec Tseblazim s prastarou svatyní na vrcholu.

Ohlédl se. Pláně, které s nasazením života přešel, hořely plameny bojové magie. Křik hladových ogrů se zarýval do uší. Nebylo cesty zpět. S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Berbol z hlavního oltáře byl jedinou cestou k bezpečí. Prosil bohy, aby mu k němu ukázali cestu. Sliboval oběti i pokání.

S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Nahoru vedla jen úzká strmá stezka lemovaná neprostupným porostem, ze které, jak si bolestivě ověřil, nebylo možno sestoupit.

Proklel bohy. Hrozivě se rouhal, mával mečem k nebesům a velkohubě vyhrožoval. Zbývalo však jen jediné.

S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

V té chvíli to už nevydržel a třískl ovladačem o podlahu.

“Kterej *píp* tuhle *píp* hru programoval? Vždyť ta *píp* nejde *píp* dohrát!”

Jak píšu

pro Triumvirát - únor 2020




Klávesnice se slastně prohnula pod lehkým dotekem prstů. Chvíli něžně přejížděly sem a tam po řadách kláves, až se ukazováky zadrhly na drobných hrbolcích kláves F a J.

Klávesnice se vzrušeně nadechla. Začalo to. Prsty klouzaly po klávesách v tichém úsporném tanci.

A - mezerník - K - U - P - mezerník - M - L - É - K - O - čárka - mezerník - V - mezerník - N - O - R - M - Ě - mezerník - N - E - M - Ě - L - I - tečka

Rozechvělé klávesy strnuly. Klávesnice si povzdechla, když se prsty stáhly. Někdy by si přála umět číst, aby si dokázala skutečně vychutnat krásu textů, které autorka jejím prostřednictvým posílala do světa.

Pohádka

pro Triumvirát - prosinec 2019




Žil byl jeden Princ. Byl to samotář, jen zřídka vycházel ven a jeho bledá pleť téměř nepoznala slunce. Nechybělo mu. Na svět z výše svého postavení shlížel nezúčastněně až do chvíle, kdy poprvé zahlédl Princeznu.

Nejdřív se ovšem objevila Přeukrutná bestie. Byla temná a neoblomná. Na každého prskala a zlostně syčela. Ale Princ se jí nebál, byl ledově klidný. Bestie byla daleko od něj a její krutý žár k němu nedosáhl. Čas jeho zkoušky se však blížil.

Když Přeukrutná bestie uchvátila Princeznu do žhavého obětí, sledoval Princ její lepou postavu, dech se mu až tajil nad zlatavým odstínem její pokožky a věděl, že nastal okamžik, kdy musí vyrazit a čelit strázním světa. Naostřil čepel, vyrovnal hroty svých zbraní a chrabře sestoupil ze svého kabinetu.

Princova odvaha nezůstala bez odměny. Boj byl krátký. Sotva Přeukrutná bestie zahlédla lesklé hroty Princových zbraní, zalekla se. Její oheň uhasl, zlostné syčení utichlo a Princeznu, která spěchala do obětí svého zachránce, nedokázala žádnou silou udržet.

A tak všechno dobře dopadlo.

Přeukrutná bestie Pánvička se z ohnivých plání Sporáku stáhla do vyhnanství podmáčeného Dřezu a Princezna Palačinka s Princem Podtáckem bezpečně doputovali až na Stůl, kde malá holčička Palačinku z Podtácku snědla. S marmeládou a jogurtem.

Smyčka

pro Triumvirát - září 2019




Když 16. července pršelo, tak jsem se nudila. A máma řekla, že v září určitě dostaneme ve slohu za úkol psát o zážitku z prázdnin a že si to teda můžu napsat hned, když se nudím a že mi aspoň stihne zkontrolovat pravopis. Tak jsem se s ní nechtěla hádat a vzala jsem si papír a tužku. A protože jsme se jenom dva dny předtím vrátili od babi a dědy, tak jsem napsala jak tam Vládíka honil sousedovic kokršpaněl. Vládík je můj mladší brácha a asi ho nic zábavnějšího už do konce prázdnin honit nebude.

Akorát jsem pak koncem srpna potkala toho kouzelnýho dědečka a chtěla jsem po něm, aby byly pořád prázdniny.

A on pokrčil rameny a řekl: “To koneckonců není nic neproveditelného.” A zmizel.

A když jsem se ráno probudila, tak zase bylo 1. července a jeli jsme k babi a dědovi a Vládíka zase honil kokršpaněl a zase bylo 16. července a pršelo. A tak to šlo furt stejně, až do konce srpna, kdy jsem si večer lehla a probudila se zase 1. července.

Potřetí jsou ty samý prázdniny už trochu nudný, ale co mně štve nejvíc je, že jak trubka dokola píšu ten slohovej úkol, kterej ale nikdy nebudu muset odevzdat!

Špeh

pro Triumvirát - červenec 2019




Hospoda vypadala ideálně. Kus od hlavního náměstí, čisté pokoje a v rohu lokálu stůl s několika štamgasty. Skvělá základna pro podrobnější průzkum města.

“Těší mě, že pokoj pánovi vyhovuje,” drmolil hostinský. “Až si pán trochu vydechne po cestě, v kuchyni je pár čerstvých kohoutků. Jak by si je pán přál připravit k večeři?”

Byl jsem myšlenkami jinde a tak jsem jen odvětil: “S vumprlněmi, samozřejmě.”

Probudil jsem se s hlavou bolavou jak střep a přivázaný na skřipci. Pokus rozhlédnout se kolem mě přiměl k bolestivému výkřiku.

“Ááá, vážený pan špeh se nám probudil,” ozvalo se někde za mou hlavou.

“Zlořečený buď darebák, se kterým sis mě spletl,” zaskučel jsem.

“Čerta starého jsem se spletl,” ušklíbl se můj věznitel. O kousek popošel a mně se do zorného pole dostala jeho uniforma. Šarži jsem nerozpoznal.

“Hlupáku nedomrlý! Jsem počestný obchodník!”

“Hospodský od Korbele tvrdí něco jiného.”

“Ta prolhaná krysa, které se zachtělo zmocnit se mého skromného majetku,” zaštkal jsem. “Jak si může dovolit mě obvinit ze špionáže?”

No vážně, moje krytí nemělo jedinou skulinu, netušil jsem jak mě odhalil.

“Objednal si kohoutka s vumprlněmi!” upozornil mě strážný.

“Ten nactiutrhačský vepř!” začal jsem se automaticky bránit, ale pak jsem se zarazil. “A proč bych neobjednal? Vždyť je to naše národní jídlo?”

“Pff,” ušklíbl se strážný, “jedls vůbec někdy vumprlně? Národní, nenárodní, ty může dobrovolně pozřít jenom špeh, co se chce vydávat za našince.”

Velkým plyšovým medvědům se nestávají špatné věci